Maratón klub Kladno

Lance Armstrong

Publikováno 20. 1. 2013

Krátce po letošním kongresu Maratón klubu Kladno prosákla na veřejnost zpráva, že sedminásobný vítěz cyklistického závodu Tour de France má zájem o účast na Kladenském maratónu. Lance Armstrong, fenomenální cyklista a jeden z největších dopingových hříšníků všech dob.

Čím si vysvětlit Armstrongův zájem o maratón v srdci české kotliny? Proč si vybral takový pouťák, jakým se z pohledu Američana a jednoho z nejslavnějších světových sportovců chlouba kladenských vytrvalců v jeho očích musí jevit? A jak se dostal kladenský, každoročně pořádaný závod do jeho povědomí tam až někde na druhém břehu Atlantiku? Příliš mnoho otázek najednou. Pokusme se o hledání pravdy a možných odpovědí.

Armstrong se ocitl ve velice složité životní situaci. S jeho doživotním distancem si rozhodně nemůže vybírat. Již před nějakou dobou se Lance veřejně vyjádřil, že bez sportu a sportovního zápolení si svůj život naprosto nedokáže představit. A když už ne kolo, tak že by se alespoň rád věnoval maratónu. Bohužel pro něj, zákaz se nevztahuje jen na cyklistiku, ale i na veškeré ostatní sporty a tak o světově proslulých maratónech v Bostnu, New Yorku, Chicagu či jiných si v jeho pověstně silně právně založené domovině může nechat jen zdát. Ale jak zrovna středočeši by měli Lancemu tahat ten pověstný trn z paty? Spoléhá snad na benevolenci místních sportovních činovníků a současně Čechů jako mistrů kliček v právnických normách a předpisech, pomocí nichž by se opět mohl dostat do startovního pole?

Pro hledání pravdy bylo třeba nejprve zjistit, jakým způsobem Armstrong pronikl ze vzdálených Spojených Států až k malému, ale současně i ne nevýznamnému běžeckému klubu. Rozplétat kubíčko záhad bylo obtížné, ale podařilo se. Před nějakými dvaceti roky si malá enkláva kladenských běžců dovolila ten přepych, že si zaletěla do USA zaběhnout si Newyorský maratón. Pomocí startovní listiny se tehdy mladému Lancemu podařilo kontaktovat jednoho z účastníků zájezdu, který pocházel z místa rodiště jeho prababičky Ludmily Konopáskové. Tou kontaktní osobou nebyl nikdo jiný než Tlustý Láďa!

Tradičně skromnému a na slovo skoupému Láďovi se podařilo celou, asi půlhodinku trvající schůzku zorganizovanou Armstrongem před Madison Square Garden, ututlat. S Lancem si však vyměnili adresy a Armstrong přislíbil, že jednou se do toho Dubí u Kladna přijede podívat. Tehdy ještě zdaleka netušil, za jakých okolností.

Protože v současnosti žijeme ve světě internetu, facebooku, skypu, ICQ a já nevím čeho ještě, před několika dny do Láďova domova nedoletěl americký poštovní holub, ale e-mail a to přímo od Armstronga. V něm mu Lance popsal svoji současnou složitou životní situaci. Odvolávajíc se na jejich již letitou schůzku z New Yorku a ještě vousatější přátelství jeho prababičky a Láďovy babičky, požádal Láďu, zda by se s jeho klatbou v našich končinách nedalo něco dělat a zda by se Láďa nepřimluvil u zodpovědných činovníků za jeho start na Kladenském maratónu.

Po přečtení e-mailu vyrazil Láďovi na čele studený pot. Co by maratónec třikrát oběhnuvší zeměkouli chápal pocity a sportovní potřeby svého přítele, avšak na druhou stranu mu bylo jasné, že to nic jednoduchého nebude. Rozhodl se však, že udělá pro Lanceho maximum.

Jednat začal Láďa hned po letošním Zimním běhu Iva Domanského a vyhlášení výsledků v útulné hospůdce na hřišti bývalé Lokomotivy Kladno. Úmyslně si nechal ujet několik autobusů, a jen čekal, až se bude mít k odchodu president Maratón klubu Kladno František Tůma, aby s ním vše na cestě domů bez svědků projednal. Úderem čtvrté odpolední Franta Tůma usoudil, že ani pití Frí se nemá přehánět a v rámci dodržování životosprávy a vyvarování se případné dietní chyby se začal mít k odchodu. Láďa na nic nečekal, nechal Jitku Jitkou a rychle zmizel za Františkem v zimním přítmí.

Franta byl Láďovou žádostí opravdu překvapen. Neřekl však ani tak, ani tak. Na jednu stranu věděl, že Armstrongova účast na Kladenském maratónu by byla obrovským tahákem. Zároveň se však obával, co by amnestování Lanceho mohlo zapříčinit, co se týče nejen jeho, ale i případného fungování jeho dítka, Maratón klubu Kladno. Dobře si totiž uvědomoval, jaké výkřiky nevole způsobila amnestie jiného z jeho presidentských kolegů a tak se rozhodl vyčkat. Současně však jedním dechem poslal Láďu za Benem Pucholtem do Unhoště s tím, že i Unhošťský maratón by si Armstrong mohl vyzkoušet. Od Františka to byl mistrovský taktický tah. V případě, že by vše s Lanceho účastí v Unhošti prošlo a věci k dobrému by se obrátily, mohl by se honosit skutečností, že i Maratón klub Kladno byl spoluorganizátorem unhošťského závodu a tedy i sláva a všeobecná známost by připadla i na jeho oddíl. No a v případě negativního zásahu a restrikcí od mezinárodních organizací by si mohl mýt ruce, že za start Lanceto jsou odpovědni jen a jen unhošťští sokolíci.

Již v plnohodnotné tmě oba soukmenovci ukončili svoji konspirativní schůzku. Franta pospíchal domů, aby si začal připravovat svoji strategii a taktiku v nadcházejícím Garážovém maratónu v Českých Budějovicích a Láďa s odhodláním hned zítra navštívit Bena v Unhošti.

Stejně tak jako Franta i Ben byl po vyslechnutí Ládi vzrušen na nejvyšší míru. Bylo mu hned jasné, že po létech stagnace nebo i klesajícího počtu závodníků v Unhošťském maratónu by v případě Armstrongovy účasti pole závodníků prudce narostlo. Přesto však s odpovědí váhal. Teprve, když byl již Láďa na odchodu a kdy prohlásil, že se o štěstí pokusí ještě u Miloše Kmuníčka, jelikož i se ¼ maratónem by možná byl Lance pro začátek spokojen, vyskočil Ben jako na jehlách. Takovou to příležitost si prý jen tak mezi prsty proklouznout nenechá. Hned nazítří prý vyšle Kropiho do Dubí, aby pátral v archivech, zda někdo z Armstrongových předků se aktivně nezapojil do formování sokolského hnutí, což by prý mohlo být, dostatečným počinem k ospravedlnění Lanceto poklesku před světovou veřejností.

Rychlost šíření informací snad nepodléhá žádným fyzikálním zákonům a ani nadsvětelná rychlost by pro jejich distribuci nemusela být jen pouhou chimérou. O tom by určitě mohl vyprávět své i František Tůma na základě jeho působení v CERNu. Na vlastní kůži se o tom přesvědčil i Láďa, když po svém návratu domů, spatřil před jeho vrátky již netrpělivě přešlapujícího Slávu Pilíka. S výkřikem: ,, Jdu do toho“ se vrhl na Láďu a snažil se ho přesvědčit, že i Rakovnická patnáctka je plnohodnotný závod schopný úspěšně konkurovat všem ostatním. A již na podporu svých slov koulel ze svého auta soudek Bakaláře, který měl Láďovi usnadnit rozhodování, do kterého závodu Armstronga přihlásit. Láďa v rámci objektivity se pokusil hned z kraje Slávu v jeho svatém nadšení přibrzdit a tak mu připomněl, že z případného startu by vyplývaly pro Slávu a jeho kultovní závod určitá rizika. Sláva však jen mávnul rukou. Za léta žurnalističení má prý dost zkušeností s komunální politikou a tak se vyzná co a jak a že prý pro zkušeného žurnalistu, jakým Sláva bezesporu je, není žádný problém na stránkách periodik z nectnosti udělat přednost a naopak. Hlavně, aby prý Láďa již v uvedené záležitosti nikoho nekontaktoval a nechal to na něm.

Brzy se však ukázalo, že objem Slávova soudku nebyl dostatečně velký, aby zabránil Láďovi v dalších proarmstrongovských krocích. Důkazem byla na kongresu Maratón klubu Kladno nervozita Miloše Kmuníčka, která by se dala krájet a která zřejmě způsobila, že jindy vždy precizní Miloš se dopustil několika chyb v součtech časů jednotlivých běžců v rámci seriálu Winter Trophy. Rovněž tak jako Sláva se Miloš Armstrongovy účasti nebál. Byl si totiž jistý, že celá záležitost spojená s Lanceho startem by se dala sportovní veřejnosti presentovat takovým způsobem, že by byla navenek tak průhledná a čistá, že ani čistější a srozumitelnější by být nemohla a tak že ani by nemělo cenu někomu něco vysvětlovat či zdůvodňovat.

Personální obsazení letošního kongresu dávalo rovněž cosi tušit. Po dlouhých letech pravidelných návštěv z unhošťských sokolíků nedorazil nikdo – pod průhlednou záminkou nachlazení. To platilo jak pro celý klan Pucholtů, tak pro zaúkolovaného Kropiho. Důkazem mohla být po celý týden do noci svítící okna v dubské matriční místnosti spojené s místním archivem.

Přetlak v kotli stoupal téměř k hladině pojistného ventilu. Všichni zainteresovaní věděli všechno o ostatních zainteresovaných. Navenek se však tvářili jakoby nic a na kongresu nepadlo o vzniklé situaci jediné slovo. Bylo to pochopitelné. Každý se snažil z lákadla jménem Lance Armstrong vytěžit maximum.

Jiří Fingerhut